Byla řečena pankreatitida. Je to znamení?

"Je možné, že máte zánět slinivky břišní." Je na čase s tím něco udělat. S tím, rovná se se životem a životosprávou. 

Minulý týden jsem měla potíže s bolestmi břicha. Ve středu i čtvrtek trvala bolest v levém podžebří, občas byla křečovitě bodavá a pichlavá a vystřelovala až do zad. V práci jsem se musela vždy na chvíli zastavit, než akutní stav přešel. 

Rozhodla jsem se jít k lékaři. Pracuji na klinice, takže o to jsem měla jednodušší a rychlejší domluvu návštěvy. U lékařky jsem se rovnou zaregistrovala a než mě vyšetřila, sepsaly jsme anamnézu. Poté jsem se položila na lůžko a paní doktorka mě pohmatem vyšetřila. Dle popisu bolesti a tlaku usoudila, že se jedná o problém se slinivkou břišní. "Cystu na vaječnících můžu vyloučit nebo jiný gynekologický problém, protože bolest popisujete výš. Nenapadá mě nic jiného než zánět slinivky nebo žlučové kameny, to ale nezjistíme jinak, než ultrazvukem břicha a krevními testy." Řekla.

Myšlenky mi hbitě létaly v hlavě. Ale v tu chvíli jsem si neuvědomovala, že řekla možnou diagnózu, která není vůbec přívětivá. Od paní doktorky jsem dostala instrukce, že pokud by byly bolesti k nevydržení a já se díky nim nemohla ani narovnat, mám si volat sanitku. V případě potvrzení teorie diagnózy bych nedostala žádné léky, ale dietu. 

Vypsala mi žádanky a já se šla objednat na vyšetření. Odběry krve mi udělali ihned a na SONO břicha jsem šla další den. 

Doma jsem přemýšlela, co může být příčinou bolestí a po čase mi to došlo. V pondělí a v úterý jsem večeřela poněkud pozdě a nejen, že jsem se přejedla, ale s plným žaludkem jsem i usnula. V úterý večer jsem usnula na gauči a po přemístění do postele jsem sdělila příteli v polospánku, že bych se neměla takhle přecpávat a poté usínat. Logicky. Když se přecpete, veškerá vaše energie těla jde do trávicího systému, tím pádem nezbývá energie na další systémy a cítíte se unaveni. Proto jsem usnula. 

Další den jsem šla na ultrazvuk břicha. Pečlivě mi lékařka projela celou stěnu dutiny břišní, ale bez závěru. Vše bylo v pořádku. Žádné nesrovnalosti nepotvrdila. Jen dodala, že je možné, že jsem měla podrážděnost z určitého jídla, a že v dnešní době můžou gastroenterologové zjistit přesnou potravinu. 

S výsledky z odběrů a z ultrazvuku jsem přišla k praktické lékařce. Koukla na to a řekla, že je naprosto vše v pořádku. Zeptala se mne, jak se cítím. Odpověděla jsem, že dobře. Nelhala jsem. Jako bych včera a předevčírem neměla žádné problémy. Tím pádem jsme s lékařkou kapitolu uzavřely a dohodly se, že budeme případné obtíže sledovat. Odešla jsem z ordinace.

Co tento příběh pro mne znamenal?

Neměli bychom si zahrávat s ohněm. Máme jen jedno tělo, jeden život. Zkušenost beru jako vykřičník do života, už jen proto, že mám mladé tělo a budu ho ještě potřebovat. Bude mi 23 let. Je třeba o sebe více pečovat. A je třeba začít už teď. Ne až bude pozdě. Takže se prosím zamysleme. Ne nad tím, co děláme špatně, ale co můžeme udělat lépe. Pokud budeme fyzicky zdraví a pokud budeme dodržovat určité zásady životosprávy, bude i naše psychika zdravá a naopak. Říká se, lepší pozdě, než-li později. Ale proč něco měnit, až když je pozdě. Až člověk dostane onkologické onemocnění, až se člověk nakazí pohlavní nemocí, až... Udělejme pro sebe něco už dnes. Nepodceňujme prevenci.