Když máte peklo v práci

Je vůbec možné rychle utéct z práce, rychle utéct od svého zaměstnavatele, který vás šikanuje? Jak odlišit hranici autoritativní osoby od znaků šikany?

Po škole jsem chtěla jít do velkého města, kde bych začala pracovat a uvažovat o dalším vzdělávání. Mám vystudovanou střední zdravotnickou školu a pracovat jsem chtěla v ordinaci u jakéhokoliv lékaře. V ordinaci je relativní klid, bez nočních směn, proto jsem odpovídala jen na tyto inzeráty. Hledala jsem hlavně práci po Praze, kde je největší nabídka a také nejvíce možností. Největší problém byl samozřejmě s praxí. Neměla jsem žádnou. 

Po nespočtu pohovorů jsem nakonec měla štěstí a vzali mě do ordinace zubního lékaře na klinice. S tím, že mě vše naučí, že se nemusím bát. Vzala jsem to. Jenže mě štěstí za měsíc opustilo a dostala jsem výpověď. Velký důvod mé výpovědi nebyl. Lékař, se kterým jsem pracovala, si mě chválil, že se rychle učím. Jenže tam měla větší slovo vrchní a nejspíše jsem se jí nelíbila. Mimo jiné, mé asertivní chování považovala za drzost. Obrečela jsem nespravedlnost, brala jsem to jako zkušenost a hledala dál. 

Po menší pauze jsem zase nastoupila k lékařce zubařce, která měla svoji vlastní jednu ordinaci. To jsem nevěděla, co mě tam čeká.

Při našem prvním setkání jsme obě byly ze sebe nadšené a těšily jsme se na spolupráci. Měla jsem praxi jen měsíc, i přesto mě vzala a byla ochotná mě vše naučit. Říkala, že ze mě vychová výbornou sestru. Přišla jsem na zaučení a seznámení se s provozem. Pozorovala jsem práci mezi zubařkou a sestrou, která měla odejít. Zubaři většinou v dnešní době pracují na principu čtyřruční práce. Sestra zastupuje další dvě ruce lékaře. Sestra se stará o podávání nástrojů a dalších pomůcek, odsávání slin a nadstandardní péči pacienta při pobytu v křesle. A právě, když jsem se dívala na jejich spolupráci, cítila jsem napětí mezi nimi. Jejich ruce, jakoby se nesnášely. Myslela jsem si, že je to třeba i ten důvod, proč sestra odchází.

Takže. Dostávám se k hlavnímu cíli mého článku. Mé první zaražení nad zubařčiným chováním bylo, když přišla ráno a začala na mě křičet, jak to, že jsou dvě šmouhy na podlaze. Musela jsem zastupovat i uklízečku, takže jsem vytírala po práci. Říkala jsem si pro sebe, že to nemusí tak moc přehánět, že se dá přece vše vysvětlit a říci normálním hlasem. To bylo mé první plakání. Ale díky zkušenosti předchozí práce jsem mlčela. Neříkala jsem už nikdy nic. Řvaní a ječení začalo být skoro na denním pořádku.

Hned po ránu, co vešla lékařka do ordinace jsem věděla, jaký bude celý den. Pokud vešla a začala z úst vyslovovat vulgarismy, protože nemohla zaparkovat nebo, že jí tam ten člověk předjel, jsem věděla, že bude zle. Já si dělala po každé svoji práci a pokud jsem něco udělala v jejích očích špatně, tak jsem se omluvila. I přesto mi říkala, že jsem její nejlepší sestra, co kdy zaučovala.

U asistence v křesle začala mít afektované chování. Začala mě nástroji bít přes ruce. Až zavřel za sebou pacient dveře, dozvěděla jsem se o něm, že je to p*ča a mě se omlouvala, že to, co bylo u toho křesla, nebylo nic proti mé osobě.

Nevyznala jsem se v tom člověku. Jako by v sobě měla dvě různé osoby. Jednoho hodného dobrého člověka a druhého, jen zlo. 

Tak jsem nějak přežívala. Peníze jsem samozřejmě potřebovala a tak jsem neuvažovala nad tím, že bych odešla. Jenže její excesy se začaly stupňovat a byly čím dál tím častější. Jindy mi řekla u křesla, že jsem kráva. Ironickým hlasem, před pacientem. Když jsme odcházely domů, ptala se mě, jestli jsem v pohodě. A já, že ano, akorát mě mrzí, že mi řekla, že jsem kráva. Ona na to: "Vážně? To si nepamatuji, ale jestli jsem něco takového řekla, tak se vám omlouvám."

Začala jsem chodit s modřinami. To snad není normální, abych z práce měla dobité ruce. A jednoho náročného dne, kdy zase byla u křesla nepříčetná, do mě začala dokonce kopat. A také mě nazvala různými nepěknými názvy. Další den jsem se chystala na odpolední. Ale začala jsem se klepat. Začala jsem se celá třást a brečet. Dostala jsem záchvat. Nevěděla jsem, co mám dělat. Po poradách s mými nejbližšími, jsem neměla jinou možnost, než jít na neschopenku, abych získala čas, na to, co udělám dál. Měla jsem setkání s právníkem, aby mi poradil, co nejrychlejší způsob výpovědi. Ale nejde to rychleji, než dohodou. A když jsem se do práce stavovala s výpovědí, pořád si myslela, že tam ještě vydržím dva měsíce, s tím, že zaučím novou sestru. (To bych nevěděla, co té nové říct.) 

Po čtrnácti dnech jsem přišla a koukala jsem se, co to mám za novou hodnou doktorku. Nikdy předtím nebyla na mě tak hodná. Umývala si po sobě nádobí, přinesla mi svačinu a fungovalo všechno. Po pár dnech mě začala přemlouvat, ať si ještě výpověď rozmyslím. Že jsem její nejlepší sestra, jakou kdy měla. Přes její lichotky, jsem znova kývla. Po týdnu se ale vrátilo vše do starých kolejí. Práskla mě tvrdou savkou přes ruku. Já to nevydržela a osočila jsem se: "Paní doktorko, to už snad nemyslíte vážně." To jsem neměla říkat. Asi by mě tam zabila, nebýt pacienta. To byla konečná. Dokonce mi řekla, že neumím pracovat ve stresových situací a tak, že teda rozvážeme pracovní poměr. Ale zase trvala na dvouměsíční lhůtě. Po práci jsem ji napsala zprávu, že další den už nepřijdu. Přišla jsem až druhý. Měla nachystanou výpověď dohodou, s tím, že si vyberu dovolenou a končím. 

Odevzdala jsem jí kus svého života. Půl roku jsem tam vydržela. Nespočet přesčasů. Ve volném čase jsem šla nakupovat do lékárny do ordinace. Musela jsem chodit vždy namalovaná a oslovovat jí, před každou větou "paní doktorko". Má komunikace s pacientem byla vždy špatná. Dozvěděla jsem se několikrát, že ona je ta lepší, chytřejší, rychlejší, s vyšším vzděláním. Ale nadávání, ponižování a fyzické napadání bylo v pořádku.

Když jsem přišla domů, šla jsem hned spát. Neměla jsem žádnou energii.

Co z toho plyne? Pokud nemáte dobrý pocit z nové práce. Odejděte. Váš pocit se nemýlí!

Teď už dlouhou dobu pracuji s lékařkou, se kterou si rozumíme, a i když jsme kamarádky, zachováváme profesionální dekorum a vykáme si. Neexistuje, abych se za ní netěšila. Moje práce dostala úplně nový obzor.