Kocourkovští nového věku

Jak vypadá dnešní svět moderního Kocourkova? Dopis od jedné nespokojené občanky vám tento svět osvětlí.

Moji lidé,

   tradují se různé historky o novodobém Kocourkově. Já vás uvedu na pravou míru a osvětlím život moderního Kocourkova. Představte si zvrhlý, totálně poblázněný svět, který se pořád nepoučil ze svých chyb z minulosti.

   Stalo se tak, že vynalezl papír. Papír se stal cennějším než člověk samotný. Budete ohromeni. Každý narozený občan v Kocourkově musí u sebe nosit papír, dokonce několik papírů. Na jednom z nich je fotografie dotyčného, který jej nosí v kapse. Tímhle papírem se každý prokazuje, než vkročí do cizí budovy. Třeba když jde človíček k panu doktorovi Otevřená ústa nebo na poštu k paní Nestíhačce, na úřad k panu Nedostanetedávky nebo i na policejní stanici k panu Dostaneteobuškem. Představte si situaci, třeba, než vkročíte na úřední území. Stojíte tam a úřednice na vás kouká. Ona vás doopravdy vidí. Čučí vám zpříma do očí a ví, že tam jste fyzicky přítomen, ale stejně musíte vytáhnout papír s fotkou a ukázat na něm ten stejný obličej, který před ní stojí. Nemáte papír, nejste člověk. Čím víc papírů dohoníte, tím víc jste společensky významnější.

   Například u paní Olejnice na masážích jste si mohli prohlídnout nejméně deset papírů. Měla je i zarámované na zdi. Jenže, to se jí tu stala taková ošemetná událost. Paní Olejnici vyhořel dům s masážním lehátkem i se všemi jejími papíry. Ona požár přežila, protože v domě zrovna nebyla. Co je ale k neuvěření, je to, že ona přežila i přesto, že všechny její papíry, nasbírané za celou její kariéru, shořely na uhel. A to se všichni z blízkého sousedství domluvili, že pro ni uspořádají sbírku a nashromáždí barevné papíry, aby si ty své zase mohla rychle vyřídit. Nenabídli ji svoji náruč, ale papíry.

   Pan ministrant, který veškeré papíry řídí, se jmenuje pan Babymyš. Pan Babymyš vlastnil kdysi hotel Čapí nohu. Nedávno se některé smlouvy hotelu záhadně ztratily a pan ministrant se hádá doteď s dalšími hlídači cenných papírů, komu tedy ten hotel vlastně patří. Policie je tímto problémem natolik zaměstnaná, že když k nim přišla Kocourkovská dívka požádat o pomoc, protože ji málem znásilnili, otočili se k ní zády a vymluvili se, že není dostatek důkazů a případ uzavřeli.

    Od náčelníka pana Chcimoc mají policisté zakázáno chodit ven po setmění. Můžete je zahlédnout jen v odpoledních hodinách u stánku s kebabem nebo v čínské restauraci. Většinu času jsou zavření na stanici a hledají ztracené dokumenty pana ministranta.

    Koukneme se na jejich novodobé manželství. Dva lidé se do sebe zamilují, to je v pořádku, ale co je napomyšlenou je to, že oni na důkaz své velké lásky získají zase další papír. Divím se, že ne i s příručkou Chování ve svazku posvátném. Vlastně jsem se trochu zmýlila. Oni tu příručku mají, i v papírové podobě. Říkají tomu časopisy, noviny, televize, a teď se stal fenoménem i internet. Tam se dozví, jak se mají oblékat, jaká kabelka se hodí k botám, jak se mají učesat, co je nepřípustné sebou vzít do společnosti, aby si náhodou neudělali ostudu. Dostanou pokyny jak a kolikrát denně cvičit, co jíst a kde mají nakupovat.

   Pokud zrovna nejsou v práci a nevydělávají ty své barevné papíry, veškerý svůj volný čas stráví u informačních médií. Kdy chtějí své poznání z médií realizovat, když jim to vezme celý drahocenný čas? Když si náhodou čas na chvilku odpočinku najdou, víte, jak se baví? Pijí alkohol a berou drogy. Prý, aby si oddechli a nabrali sílu. Jak se můžou zrelaxovat, když jim tak cenný čas vezme droga? Po užití omamných látek ztrácí sebekontrolu, takže ztrácí kus sebe samého ve své podstatě. Další den po pití jim je zle a sami sobě se diví, jak je to možné.

    Když náhle onemocní, dostanou léky. To je taková kulička plná chemikálií, která má vyhnat problém z těla ven. Jak sněť uměle vytvořených látek může nahradit kus živé hmoty? Když léky přestanou brát, většinou se nemoc vrátí. To ale nevadí, protože pan doktor Všeléčící předepíše další papír, aby ho mohl pacient vyměnit za další jedovatou látku, která na moment zdánlivě zase pomůže. Pacient je spokojený, pan doktor Všeléčící také a firma produkující tento jed jakbysmet, protože za něj dostávají, víte co? Statisícové papíry.

   Mohla bych vám vyprávět, milí lidé. Kocourkovský svět je zahlcen papíry a vytvořen z umělé moci a víry. Já sedím ve vazební věznici a čekám na soud. Jsem za mřížemi z důvodu toho, že jsem chtěla dokázat, že je možné žít i bez papírů. Jenže tím jsem porušila zákon a domohla se velkého provinění velezrady. Nejsem v Kocourkovském světě žádoucí. Vřele doufám, že se tento princip života změní a lidé se začnou objímat nejen proto, že se to sluší nebo tak káže etika.

    Už bylo dost plkání.

Z upřímnosti srdce vaše                                                    Světlana Nežádoucíobčanka